Minulý rok v létě, jsem si splnila jedno ze svých přání, které ve mě dřímalo už asi čtyři roky a tím byla pouť do Compostely. Byla to moje druhá pouť na toto místo, ale už při té první jsem věděla, že se tam chci vrátit.
Chtěla bych se tu s vámi podělit o své zážitky a prožitky a nejen o ně, ale i o poznatky z cesty a praktické informace. Proč se vlastně putuje do Compostely? Tak na to vám každý odpoví asi něco jiného, ale základním důvodem je
pouť k ostatkům Sv. Jakuba. Tradice víry v pomoc světce zde přetrvává již od středověku. Santiago de Compostela je město ležící na severozápadním cípu Španělska. Je hlavním městem Galicie. Vzniklo ve středověku, kdy zde v roce 813 objevil biskup Teodomiro náhrobek s ostatky svatého Jakuba Staršího a jeho dvou žáků. Ostatky byly pravděpodobně vyplaveny mořem na španělském pobřeží. Do moře byly hozeny po Jakubově smrti z obavy před zneuctěním. Svatý Jakub byl pro tehdejší obyvatele Španělska významnou duchovní oporou. Dokazuje to legenda z doby boje španělských křesťanů proti muslimům, kteří v 8. století ovládali skoro celý poloostrov. Legenda praví, že svatý Jakub se objevil na koni, aby křesťanům pomohl v téměř prohrané bitvě. Toto město se stalo nejvýznamnějším poutním místem středověké Evropy.
Existuje celkem osm poutních cest do Compostely. My jsme si vybraly camino francés. Letěly jsme do Madridu. Madrid je železniční křižovatkou Španělska. Hlavní stanice se jmenuje Chamartín a jak jsem se dozvěděly, jedině tam se dají nechat uschovat v Madridu zavazadla. Jízdní řád vlaků ve Španělsku se dá vyhledat v našem českém vyhledávači IDOS. Z Madridu jsme jely nočním rychlíkem směr Compostela. Nad ránem jsme vystoupily v Sarii. Musely jsme si zařídit průkaz poutníka. Průkaz je nutný pro ubytování v poutnických ubytovnách (na posledních sto kilometrech za dobrovolný příspěvek). Španělé zde mají zavedený razítkový systém, v každé albergue (poutnické ubytovně) a nebo v kostele získáte jiné razítko. 
Průkaz jsme si pořídily na úřadě jménem Protection de civil. Cesta je značená patníky, na každém je uveden počet kilometrů do cíle. Většina patníků je také zdobena mušlí. Mušle je k dostání v obchodech, a je jakýmsi poznávacím znakem poutníků putujících do Compostely. Dalšími atributy jsou tykev, kdysi používaná jako láhev na pití, široký klobouk, plášť a hůl. Nezbytností je také znalost alespoň jednoho španělského slovíčka hola (čteno ola), kterým se poutníci vzájemně zdraví, místní obyvatelé vám přejí šťastnou cestu svým - buen camino. 
Slovem camino, je tato cesta obecně označována, tedy camino de Santiago. Pro cyklisty je zde značena samostatná trasa, chvílemi protínající tu pro pěší.
Cesta vede venkovskou krajinou s lesíky a pastvinami pro dobytek. Ve vesničkách posedávají ve stínu staří venkované ve svých typických černých rádiovkách. Po několika dnech vás cesta vtáhne jako by do jiné doby. Zvyknete si na určitý rytmus, udávaný rytmem vaší vlastní chůze, jednoduchost a klid. A říkáte si sami pro sebe, tak tohle je opravdová pouť, kdy můžu něco obětovat. Ať vás bolí nohy nebo ne, ať máte puchýř třeba přes celou nohu, nebo jste si vzali příliš těžký batoh, vstanete a v zaběhlém tempu pokračujete dál. potom u ubytovny sledujete ty ostatní, že jsou na tom úplně stejně jako vy a začnete obdivovat ty, kteří jdou třeba až z Pyrenejí. 
Většina poutníků vyráží na cestu kolem šesté, to vás alespoň nezastihne odpolední parno a svých 20 km v pohodě do oběda ujdete. Potom už se jenom zavčas zařadit do řady batohů u ubytovny a čekat na její otevření, podle vývěsky v jednu, ale maňána je maňána. J Na ubytovně se napřed všichni nahrnou do sprch, potom do postele J no a si teprve vzpomenete, že máte vlastně i hlad a tak vyrážíte na nákupy. 
Nemá cenu si brát příliš mnoho jídla a oblečení s sebou, protože těžký batoh je to nejhorší co vás může na cestě potkat. Na všech ubytovnách je možnost si věci přeprat a usušit, v létě fakt žádný problém. No a po chutné večeři začnete plánovat trasu na zítřek. U poutníků jsem viděla dokonce průvodce po této cestě, nám postačil přehled stažený z Internetu s počtem kilometrů a základními informacemi o ubytovnách. Můžu doporučit ubytovničku v Ligonde, zvenčí nevypadá, ale uvnitř je nádherná, středověká. Je asi pro dvacet lidí a vám připraví společnou večeři, což se nám nikde jinde nestalo a bylo to moc fajn.
Samotný cíl cesty Santiago de Compostela uvidíte poprvé z vrchu Monte do Gozo. Zdálky vypadá jako každé jiné rozvíjející se velkoměsto, ale historický střed města vás znovu vtáhne do atmosféry cesty. Na poutnickém úřadě vám na základě razítek ve vašem poutnickém pase udělí diplom.
Rozlišuje se jestli jdete pěšky nebo jedete na kole. Cestou jsme potkávaly i zájezdy turistů, kteří si byli cestu spíš asi jen omrknout. Vrcholem je potom mše, kde se předčítá seznam těch kteří ten den dorazili. Po mši většinou bývá zvykem rozhoupání obrovské kadidelnice, která je zde jakousi atrakcí. No a v katedrále se můžete poklonit ostatkům svatého Jakuba. Katedrála je prostorově členěna na více lodí a má i několik východů (bran). Jsou to brány pokání, brána odpuštění a brána slávy.
Staré uličky města vás zlákají 
k tomu jen tak se jimi toulat, zajít si někam na něco dobrého, poslechnout si dudáckou kapelu a pomalu vstřebávat svoje zážitky z cesty. Vaše setkání s ostatními poutníky z celého světa, jejich pokusy o češtinu, třeba jako – na pivo, u Fleků, sardinky smrdí J. To jak vás okouzlila zdejší architektura a starobylost cesty, krása přírody. Ale i to co jste se dověděli sami o sobě, co vyšlo na povrch při vzájemných rozhovorech, ale i náročností cesty, vaše úvahy o dalším životě, přání a touhy s kterými jste na cestu přišli. Není to cesta extatických duchovních zážitků, je to cesta pokory, oběti, vytrvalosti a otevřenosti pro Boží hlas.
Kontaktní adresa: zwebu@centrum.cz